Tradiční řemeslné technologie pro záchranu kulturního dědictví a současný životní styl
Štafířství
Lesniaková, P., Samohýlová, A., Holý, Z. 2019. Metodika průzkumů vybraných předmětů uměleckého řemesla. Praha: Národní památkový ústav.
Péče o předměty kulturního dědictví vyžaduje odpovídající profesionální úroveň a vysokou míru etiky, čehož lze docílit pouze mezioborovou spoluprací na základě kvalifikovaně provedených průzkumů upřednostňujících neinvazivní metody. Úkolem metodiky by mělo být zkvalitnění systematického přístupu k průzkumům památek a rozšíření povědomí o jejich současných možnostech i přínosech. Metodika představuje základní možnosti komplexního přírodovědného průzkum, ale také průzkumu restaurátorsko-konzervátorského a to proto, že jsou oba uvedené typy průzkumů neoddělitelně spjaty, ovlivňují se i doplňují, jejich hranice je tenká a postupem doby se stále více prolíná. Jsou zde prezentovány základní principy, na jejichž znalosti lze vhodně realizovat a strukturovat výběr metod průzkumu a jejich optimální návaznost s ohledem na minimalizaci invazivního vstupu. V textu je představena profesionální současná praxe, avšak zároveň jsou zde také stručně zmíněny specializované či inovativní dílčí průzkumy. Například také ty, jež nejsou prozatím běžně využívané kvůli vysoké ceně, horší dostupnosti či nedostatečné zkušenosti, ale zároveň mohou mít v dané oblasti nezastupitelný přínos nebo vysoký potenciál do budoucna. Metodika by neměla být pevně daným přesným návodem, což nelze vzhledem k rozmanitosti i komplikovanosti řešené problematiky vyžadující individuální přístupy ani předpokládat.
V současnosti je u nemovitých památek zcela běžně požadovaným standardem zpracování stavebně historického průzkumu před zahájením projekčních a rekonstrukčních prací. Při práci s výtvarnými nebo uměleckořemeslnými díly je rovněž nezbytné pochopit, jak a z čeho daný artefakt vznikal, jakým prošel vývojem, jaký je jeho dnešní stav a v čem tkví jeho hodnota, kterou chceme zachovat či alespoň dokumentovat. Před stanovením záměru vlastních konzervátorských či restaurátorských prací by proto mělo být k dispozici co největší množství informací, získaných právě průzkumem, přičemž dnešní míra poznání se neomezuje jen na vlastní materiál, ale i na techniky a technologie a jejich obnovu jakožto obnovu integrovaného celku. Nutnost podrobných exaktních průzkumů u památek řemeslné povahy je v českém prostředí bohužel dlouhodobě podceňována. Metodika je jakousi elementární sumarizací aktuálních celosvětově standartních postupů, které bychom jejím prostřednictvím chtěli v praxi iniciovat.
Uživatelé metodiky v praxi:
- investoři (zadavatelé průzkumu a uživatelé artefaktu)
- kurátoři nebo garanti památkové péče
- odborní restaurátoři nebo specialisté uměleckého řemesla
- oboroví specialisté a studenti
Rehabilitace historického interiéru
Cichrová, K., Lukášová, E., Ourodová-Hronková, L. a kol. 2022. Historický interiér a řeč materiálu. České Budějovice: Národní památkový – územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích.
Metodika navazuje na práci kolektivu autorů Metodika tvorby interiérových instalací a reinstalací, kterou publikoval Národní památkový ústav v roce 2011 (ISBN 978-80-87104-86-6). Jednotlivé kapitoly se věnují podrobněji několika fenoménům, které měly v historickém interiéru vedle nesporné a někdy i zásadní estetické role především účel praktický. Historické podlahy, topná tělesa nebo čalounění mají v interiérech nezastupitelné místo a svým prostřednictvím objektivně vypovídají o důležitých detailech dobového životního stylu. Řečí svého materiálu vypovídají o vkusu i praktických potřebách majitelů a jsou hmatatelným svědectvím nejen o technických dovednostech, ale rovněž o úrovni estetického cítění tvůrců. V jednotlivých kapitolách se publikace věnuje podrobně těmto fenoménům a dopadu jejich kvality na integritu historického interiéru a jeho vypovídací hodnotu.
Přístup k rehabilitaci historických interiérů hradů a zámků, interiérových dekorací a historického mobiliáře je založen na řadě odborných postupů a specifických znalostí historických materiálů, z nichž byly jednotlivé artefakty v minulosti vytvořeny. Řešena je nejen záchrana a zachování vzácně autentických prostor, které se ve svých dekoracích a v některých případech i ve svém vybavení movitým zařízením a sbírkami dochovaly zcela či zčásti in situ. Cestou, jíž je možno se více přiblížit historické skutečnosti, může být i návrat rozptýleného mobiliáře či obnova původních nedochovaných dekorací. Tento odborně i technicky náročný proces je realizován postupně. Cílem není za krátkou dobu dekoratérsky přeměnit či vybavit celé sledy místností a následně je čas od času opět přetvářet. Důraz na kvalitu koncepce, odborné přípravy, technického provedení a použitých materiálů upřednostňuje postupnou realizaci, spojenou s odbornou konzervací a restaurováním, ale i s kvalitou nově použitých dekorativních materiálů, šetrným konzervováním povrchů a výběrem movitých artefaktů, pokud se původní nedochovaly. Vynaložené prostředky lze však považovat za vysoce udržitelné a účelné, neboť při správné preventivní péči mají takto rehabilitované interiéry vedle své mimořádné estetické a o historii vypovídající hodnoty naději na skutečně dlouhodobou existenci. V řešení těchto úkolů je prvořadé studium dochovaných hmotných památek, rozpoznání jejich datace, technologií, materiálů a postupů, jež byly použity při jejich tvorbě. Pro poznání datačního období v jeho ucelenějších souvislostech a zasazení artefaktů včetně nástěnných dekorací do širších vztahů v rámci historického interiéru mohou pomoci historické prameny, ikonografické i písemné. Materiály, jejich barevnost, jejich vlastnosti měly v historii svůj účel nejen estetický a odpovídající stylu, dobové módě, ale i praktický a také reprezentační, prezentovaly společenský status a bohatství objednavatele. Taková premisa sama vylučuje používání nehodnotných náhražek, například u textilií, takové materiály postrádají při rehabilitaci smysl. Historická výpověď je nulová, ba zavádějící, a vynaložené prostředky zbytečné. Historické prameny, ikonografické a písemné, pomohou také zasadit rehabilitovaný interiér do širšího kontextu samotného sídla. Ikonografické prameny zachycující podobu historického interiéru v malbě či kresbě jako součásti zobrazeného výjevu či jako vlastní vyobrazení místnosti jsou jedinečným zdrojem, jenž dává nahlédnout do prostor minulých dob. Jejich studium vede k bližšímu pochopení historického interiéru různých datačních období a provází odborný přístup k rehabilitaci těchto prostor a historických materiálů od počátků výzkumu na tomto poli. Historické inventáře přinášejí rozličnou výpověď o podobě a o předmětech zaznamenaných místností, včetně materiálů, výjimečně technik, ze kterých a kterými byly zhotoveny. Popisy z panských pokojů i zařízení z hospodářského zázemí zámků a pokojů personálu dokládají pestrou paletu materiálů, z nichž byly zhotoveny. Jiné historické inventáře byly vytvořeny jako druhové, sepsané podle jednotlivých předmětů a také materiálů. Poznání, které tyto výčty zařízení a sbírek přinášejí, mohou doplňovat informace z účetních dokladů, pokud byly v archivních pramenech dochovány, z korespondence a pamětí v rodových archivech a knihovnách a z dalších písemností, vážících se k jednotlivým sídlům.
Publikace přináší především praktické informace a instrukce, jak uplatňovat a realizovat v rámci rehabilitace historických interiérů maximální respekt k autenticitě sledovaných elementů (podlahové krytina, historická topidla, veškeré čalouněné prvky). Informace jsou podány na praktických příkladech možných řešení a doplněné velkým množstvím názorných ilustrací.
Publikace je určena především všem pracovníkům Národního památkového ústavu a dalších paměťových institucí, kteří se zabývají rehabilitací a prezentací historických interiérů „in situ“.
